V zemi panovala extrémní vedra a já s obavami nastoupil k extrémním 24h MTB v Berouně. Obavy nebyly na místě. Od počátku jsem nasadil ostré tempo, prvních pár hodin dokonce vedl pořadí a nakonec dojel na 2. místě v kategorii nad 40 let.
Margl byl po letech znovu vidět na bedně!
Loňská křivda
Vloni jsem jel svojí první solo 24hodinovku. Bylo to právě v Berouně a zjistil jsem, že je to tedy pěkná kláda, ale že na to mám. Přihlašovací systém mi nedovolil start v kategorii nad 40 let - odpovídalo mi to, že zadaná kriteria nesplňují podmínky zařazení do kategorie. Tam jsem sice jako čerstvý 40tník patřil, ale podlehl jsem přihlašovacímu systému, přihlásil se do hlavní kategorie a skončil jsem na 8. fleku mezi (vesměs o dost) mladšími. Přitom vítěz kategorie veteránů ujel stejně jako já 20. kol a dojel minuto po mě! Na moji žádost druhý den, že trvám na opakování ceremoniálu mi pořadatelé suše sdělili, že jsem měl možnost to reklamovat do dvou hodin po dojezdu.
Jdeme na to - zostra
Tak jo, já Vám ukážu, řekl jsem si. A přihlásil se letos znovu. Přihlašování do veteránů mi tentokráte prošlo. Jenže jsem netušil, že rosničkáři ohlásí rekordní tepla a že v kategorii se ztrojnásobí počet jezdců a ještě do ní spadne loňský stříbrný Ondřej Krejčík, který mi vloni nadělil 5 kol. Dobře jsem se vyspal, ráno do sebe nafutroval 5 vajíček se šunkou, rodinku ubytoval v chatičce hned vedle trati a v pravé poledne se postavil na start.
Start typu Le mans se mi tedy moc nevydařil. Po zlomenině kotníku z února ještě neběhám. V tretrách už vůbec ne. Tak jsem alespoň napálil první kolo.
Úspěšný začátek
A po něm i druhé a třetí. Tím jsem se na pár hodin dostal do vedení v singlech. Nejen v kategorii, ale celkově (mrkněte třeba nejrychlejší zajetá kola). Když mi to ohlásili, tak jsem hned ubral a mezi kola začal vkládat několika minutové přestávky při nichž jsem na sebe lil litry vody. Teplota na mém měřáku na některých místech atakovala 35 stupňů, ale díky rychlé jízdě (vítr) a polévání jsem se jakžtaž udržoval při životě.
První delší zastávku jsem udělal o půl šesté (proto mi naměřili čas na kolo 1:01, ale z toho 15 min byla večeře=rizoto a radler). Při krátkých několika minutových zastávkách mi byli velkou oporou kamnarádi z Pekáče a Tryskomyší a velmi mě motivovala i moje rodinka. Dětičky se bezelstně ptali zda mě není horko a když mě viděli ležet, tak kdy už půjdu spát :-)
půjdu spát :-)
Další delší zastávka proběhla až o půl desáté. kdy jsem na řidítka namontoval baterku a na přilbu připnul čelovku. Od té doby jsem dával kola o něco pomaleji, protože řítit se 60 km/h po kořenech a za tmy nebylo rozumné ani s dobrou baterkou. To byla také doba, kdy mě konečně definitivně předjeli Tryskomyšáci - čtyřčlené družstvo. Před nimi jsem se držel pár hodin, případně je po krátké zastávce dojížděl na trati. Nakonec mi naděli čtyři kola, ale držel jsem se až do tmy na dostřel.
Náročný průběh, komentář k taktice
To možná byl trochu nerozum. Když srovnám své výsledky s nejlepšími singlisty, tak vidím, že na průměrnou rychlost jsem byl nejrychlejší (tedy, kromě Beyka, který jel +- to co já). Moji slabou stránkou byla dlouhá doba v depu, kde jsem strávil přes 4 hodiny. Je pravda, že z toho 1,5h bylo na konci, kdy jsem vyhodnotil, že na vítězství to již nebude a poslední kolo jsem už nejel, přestože bych ho pohodlně dal. No pohodlně... ono už bylo v 10:30 na sluníčku opět cca 40 °C. Ti nejlepší singlisti byli v depu o 2 hodiny kratší dobu než já a to jsou ta dvě kola rozdílu, která mi chyběla ke zlatu.
Jak se mi jelo? Víceméně dobře. Nohy držely, problémy jsem měl jen se zápěstími na drkotavých kořenech a louce, dostávala zabrat. No a samozřejmě s žaludkem. Naobědvat jsem se nestihnul, takže po pár hodinách a litrech vypitého ionťáku jsem dostával křeče v břichu. Naštěstí to spravilo pivo, které jsem si vyzvedával u Pekáčů. Byli vzorní, stačilo zatroubit a vždy se nějaký žejdlík s povem našel a podali mi ho. V noci jsem měl zase jeden nachystán na stolku hned u trati. DO jídla jsem se v tom vedru musel trochu nutit, ale večer jsem snědl 3 párky a potom i těstoviny, která jsem si objednal u Haničky původně (namísto těch párků). V každém kole jsem vypil 3/4 l ionťáku z 80 % toho jejich citronového (nic moc, můj Nutrend byl o dost lepší), k tomu od cca 19h 2-3 dcl piva, které ten ionťák neutralizovalo. Prostě jsem jel a jel a makal na rovinách a makal do kopce (i ty největší stoupáky na prostřední placku). Dovolím si tvrdit, že z kopců to tak nevalil opravdu nikdo - byly to hrozný kule a je velké štěstí, že mi tam málokdy někdo překážel.
Druhý den a závěr závodu
Po 1h na mě začalo jít spaní. Den před tím, jsem sice šel spát s dětma, ale výkon a horko se na únavě podepsalo. Prostě jsem začal zívat a do kopce se občas i zamotal. Aplikoval jsem tedy připravený 0,5l Semtex. To pomohlo až do 3:40 ráno, kdy jsem se rozhodnul na pár minut se natáhnout. Bohužel mě spánek přemohl a prochrápal jsem celých 20 minut. Pak jsem do sebe nalil půllitru Redbula a dobře prospán a nabuzen jsem závod dokroužil. Dokonce jsem za to ještě zkusil vzít a dojet Krejčíka, náskok jsem trochu stáhnul. Jenže tělo už bylo rozbolavělé a musel jsem dělat každé 2 kola (30 km) 5-15min přestávky. Krejčík tedy útok odrazil a naopak v závěru i navýšil na 2 kola. Už kolem 9h jsem viděl, že na něho nemám a poté co jsem navýšil náskok na třetího v pořadí na 3 kola, jsem tu dřinu v 10:27:41 ukončil a šel se svalit do kiosku na pivečko do stínu.
Zhodnocení
A sumární hodnocení? Dal jsem do toho kus bajkařský zkušennosti a velké nasazení. Na odvedený výkon jsem hrdý, stejně jako na výslednou sříbrnou pozici Margl Bike teamu i na fakt, že jsem se mohl měřit s těmi nejlepšími. Nevím jestli se ještě někdy k něčemu podobnému odhodlám, teď plánuji flákací srpen, ale jak se říká nikdy neříkej nikdy.
